I když svařování na zemi má určité romantické kouzlo, časem se vám zprotiví. Člověka bolí záda, popřípadě kolena a není nemožné si také připálit sáček.
Takže svařovací stolek, či stůl se dozajista hodí. Já si jeden takový vyrobil z odpadového materiálu.
Jako základ jsem použil rám ze staré doma dělané cirkulárky. Ta sice ještě sloužila, ale pořídil jsem si jinou se silnějším motorem a mohutnější hřídelí.
Rám má ideální rozměry i výšku, takže stačilo pár úprav a může vesele fungovat v nové roli.
Na svařovací stůl je ideální litinová deska, protože se na ni nechytají návarky ani struska a přesto vede proud. Litinovou desku jsem bohužel neměl k dispozici a ani v kovošrotu se touto dobou nic podobného neobjevilo. Tak jsem si musel poradit jinak.
„Rozseknul“ jsem to tak, že polovina stolu bude šamotová (z šamotových cihel) a na polovinu použiju plech. Měl jsem plech o síle asi 10 mm, který je sice orezlý, ale to v podstatě vůbec nevadí.
Šamotové cihly jsou silné asi 7 cm, tak jsem musel vymyslet způsob, jak je a plech dostat do jedné roviny. Použil jsem dva kovové rámečky, které jsem měl od souseda.
Jeden jsem přivařil přímo na rám, do něj přijdou pak ty cihly, a druhý jsem vypodložil a přivařil opačně. K tomuto druhému jsem pak přivařil plech.
Pak nastal čas přimontovat kolečka pro snadnější manipulaci. Měl jsem dvě z nějakého grilu, nebo co to bylo, které naprosto vyhovují. Původně jsem je chtěl připevnit i s těmi konzolkami, ale celá konstrukce se pak „vrtěla“ a působila, že se každou chvíli zhroutí. Tak jsem je nakonec připevnil přímo na nohy rámu a fungují naprosto dokonale.
Nakonec jsem se pustil do šamotové části stolku. Jelikož cihly nejsou moc velké a rámem by propadávaly, přivařil jsem nejprve různé zbytky vinglů dovnitř rámu tak, aby cihly podpíraly. Pak jsem začal upravovat cihly.
Potřeboval jsem, aby šamotová část stolu byla stejně vysoká i široká, jako ta plechová. Proto jsem musel v krajních cihlách vyříznout „falc“ na kovový rámeček, v kterém šamotové cihly leží. A to tak, aby po stranách přesahovaly až do šířky plechu.
Také přivařením rámečku na rám stolu vznikl stupínek, díky němuž byly cihly výše než plech. Takže jsem musel v cihlách ještě vybrousit ještě jeden falc na tento stupínek.
Hotový stůl mě potěšil. Ještě jsem seřízl okrajové rohy plechu i šamotových cihel, aby se mi páni synové o ostré rohy nezabili a bylo hotovo.
Stolek jsem už použil a proti svařování na zemi je práce na něm naprosto perfektní.
Zbývá ještě pár vychytávek, které udělají práci ještě komfortnější. A sice šamotové cihly slepím dohromady, aby vytvořily jednu desku (tím se vyplní i spáry mezi nimi) a celou tuto desku přilepím ještě k rámu. Lepení provedu pomocí nějaké kamnářské hlíny, aby žárem spoje nepraskaly. Budu tam svařovat i autogenem.
Pak ještě zbývá připevnit svěrák a malý šuplík na svařovací pomůcky (kleště apod.). Z držáku motoru, který zůstal na původním rámu, ještě vznikne stojan na propan-butanovou bombu.
Ale to někdy příště.
Michal Šika - Kutilův zápisník