Lokomotiva řady 705.9

Lokomotiva řady 705.9 dle dřívějšího označení TU 47.0, je úzkorozchodná čtyřnápravová skříňová univerzální lokomotiva. Získala si přezdívku Úzká.

Objednávka na lokomotivy T 47.0 (později TU 47.0) přišla od ministerstva dopravy už v roce 1948 a to proto, že parní úzkorozchodné lokomotivy byly v mizerném stavu. Jejich stav bylo potřeba doplnit a výhledově i parní lokomotivy zcela nahradit.

Lokomotivy řady 705.9 byly konstruovány pro univerzální použití v osobní i nákladní dopravě na úzkorozchodných tratích o rozchodu 760 mm. 4 lokomotivy obsluhují trať Třemešná ve Slezku – Osoblaha a 9 strojů provozují Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) na tratích Jindřichův Hradec – Obrataň a Jindřichův Hradec – Nová Bystřice.

Lokomotiva řady 705.9 je skříňová podvozková lokomotiva se dvěma čelními neprůchozími kabinami strojvedoucího. Půdorysně je lokomotiva rozčleněna takto – přední stanoviště, služební oddíl, strojovna a zadní stanoviště.

Kabiny strojvedoucího jsou vybaveny průběžným pultem, který má řídící stanoviště v pravé části, kabiny jsou přístupné dveřmi v obou bočnicích (rekonstruované lokomotivy mají dveře pouze z levé strany a také lokomotivy z první série).

Z přední kabiny se vchází do služebního oddílu, jenž je zvenčí oboustranně přístupný pneumaticky ovládanými skládacími dveřmi. Dále je zde strojovna s motorgenerátorem, kompresorem a chlazením. Průchod lokomotivou je možný chodbičkou při levé bočnici, jednotlivé části lokomotivy oddělují posuvné dveře.

Lokomotivní skříň je postavena na hlavním rámu z ocelových profilů, který nemá čelníky. V koncových částech rámu jsou uchycena centrální spřáhla a mohutné sněhové pluhy. Pod hlavním rámem jsou plnící otvory pro palivo a vodu a skříně s bateriemi. Skříň je svařovaná z ocelových profilů a pokrytá hladkým plechem.

Na stanovištích jsou tři čelní skla a mezi nimi výztuhy. V bočnicích jsou polospouštěcí hranatá okna do strojovny a služebního oddílu a také žaluzie sání ventilátorů. Střech nad strojovnou je demontovatelná.

Lokomotiva má dva hnací dvounápravové podvozky . Spojení podvozků s rámem je provedenou plochou tornou. Odpružení je pouze jednostupňové a to pomocí listových pružin. V každém podvozku jsou dva trakční motory s tlapovými ložisky. Lokomotiva je vybavena ruční brzdou, samočinnou tlakovou brzdou a přímočinnou brzdou.

Ve strojovně je uložen motorgenerátor, který se skládá ze spalovacího motoru a trakčního generátoru, který je připojen torzně poddajnou spojkou. Spalovací motor je typu ČKD 12 V 170 DR a jedná se o vznětový 4taktní dvanáctiválec s válci do V a rozvodem OHV. Každý válec má dva sací a dva výfukové ventily. Motor je chlazen vodou se dvěma chladiči. Výkon (otáčky) motoru jsou nastavovány elektronickým regulátorem.

Zdrojem elektřiny pro trakční motory je trakční dynamo typu SS 53/28×4. Jedná se o 4pólový elektrický generátor poháněný spalovacím motorem. V sériovém buzení slouží toto dynamo jako startér motoru. Rekonstruované lokomotivy jsou vybaveny novým trakčním generátorem Siemens Drásov 1FC2 284-4. To je asynchronní alternátor, jehož proud se usměrňuje na diodovém trakčním usměrňovači.

Trakční motory jsou na lokomotivě 4 typu TM 35/15×4. To jsou 4pólové elektrické stroje s cizí ventilací (byly montovány i do tramvají T1).

Otáčky motoru a tedy i trakční výkon jsou voleny pákovým šestistupňovým řídícím kontrolérem. Lokomotivy 2.série mají pouze 5 stupňů. Regulace motorgenerátoru je omezovací. Rekonstruované lokomotivy jsou vybaveny novým mikroprocesorovým řídícím systémem.